Po značném úsilí se konečně podařilo na Zlínsku usazené formaci FLOOD oficiálně vydat u agilního brněnského labelu Redblack své druhé demo "Drivera". Materiál na tomto CD je sice totožný s dílem na už zmiňovaném demu, ovšem celkový zvuk je díky dodatečné "mixáži" podstatně čitelnější a dynamičtější.
FLOOD milují hard rock 70. let, reprezentovaný např. BLACK SABBATH nebo LED ZEPPELIN, stejně jako grunge SOUNDGARDEN či stoner rock raných SPIRITUAL BEGGARS či CLUTCH. Nemůže vás tudíž překvapit, že základem všeho jsou v jejich případě pořádně macaté a vypasené kytarové riffy. Riffy, pod jejichž tíhou se prohýbá podlaha a ze stropu se sype omítka. FLOOD nadevše milují mohutný, valivý zvuk, jako když se přes váš obývák prožene stádo splašených slonů… všude spousta emocí, trosek, poházených kytarových riffů a výborných melodií.
Řekl bych, že právě melodie jsou jejich nejsilnější zbraní. Díky nim si můžete každou jejich písničku broukat jen tak pro sebe za volantem svého auta anebo na plnou hubu hulákat se svými kumpány v hospodě.
Zpěvák Tommy Rakvica vládne velmi expresivním a emocemi nabitým chraplákem, takže je někde mezi Jimem Morrisonem (THE DORRS) a Ianem Astburym (THE CULT), s koňskou dávkou moravské zpěvnosti v krvi. Jakoby bez zájmu žmoulá v hubě jednotlivé slabiky, aby je nakonec vyplivnul s nekonečnou razancí a nedbalou elegancí.
Kytarista Petr Laga je velmi flexibilní hráč, a když má chuť a náladu, dokáže ze své kytary vykouzlit i jemnější a subtilnější kytarové vyhrávky, stejně jako různé zvukové struktury a slušně vygradovaná sóla.
Přiměřeně razantní a důslednou rytmickou sekci tvoří jeho bratr Mira Laga s baskytaristou Bobanem, který se též podílí na psaní textů a doprovodných vokálech. Jeho skladba "All Against One" tvoří v kontextu celého alba velmi zajímavou výjimku. Akustická, trochu temná zasmušilá kráska, nicméně snad právě proto velmi přitažlivá a charismatická.
Z anglicky zpívaných písní také vybočují 2 kompozice v rodné mateřštině, z nichž první, nazvaná "Jako psi", je super našlápnutá a energií nadupaná "hitovka", která by nejspíš ztrhala všechny tuzemské alternativní žebříčky, kdyby něco takového u nás existovalo, stejně jako druhá tutovka "Major Z". Nejvíc ze všeho mě ale bere závěrečná a výborně vystavěná "Floodman", která je tak našlapaná emocemi, že Godzilla je proti tomu trapná ještěrka.
Sympatické je, že se FLOOD neomezují jen na příslušný žánr, ale snaží se svůj zvuk obohatit i o další nástroje, a tak v "Blood On The White Wall" můžete slyšet výborný ženský vokál hostující Táňimáňi (JANIS JOPLIN REVIVAL BAND), v "Mezcal Sexy Trip" perkuse Radima Zemláka nebo ostrou dechovou sekci v "Blood On The White Wall", "Go Go Dance" a "Drivera".
FLOOD jsou trochu umaštění, neurvalí a drsní, přesto (a možná právě proto) nepostrádají jisté kouzlo a zvláštní charisma. Už dlouho jsem neslyšel tuzemské album, které by bylo tak bezprostřední, živelné a nespoutané, zahrané s takovým entuziasmem a nadšením. Když tak o tom přemýšlím, vlastně nikdy.

- Michal Jakubík -